Zum klassischen Chinesisch wird im Allgemeinen das Altchinesische ab dem 5.
Das klassische Chinesisch gilt als Vorläufer aller modernen sinitischen Sprachen und bildet die letzte Phase des Altchinesischen. Jahrhundert benutzte chinesische Schriftsprache. Im weiteren Sinne umfasst dieser Begriff auch die bis ins 20. Das klassische Chinesisch (chinesisch 文言文, Pinyin Wényánwén – „Literatursprache“), auch „Wenyan“ (文言, Wényán) genannt, bezeichnet im engeren Sinne die geschriebene und wohl auch gesprochene Sprache Chinas während der Zeit der Streitenden Reiche (5.–3.Její role v čínské kultuře se dá zhruba srovnat s rolí latiny v Evropě. Klasická/literární čínština je v současnosti předmětem výuky v čínských středních školách a univerzitách. Zatímco v klasické/literární čínštině převažují slova jednoslabičná, současnému jazyku dominují slova dvouslabičná. Od současného jazyka se liší odlišnými a syntaxí, jiné jsou významy většiny slov. S postupem doby se klasická/literární čínština rozešla s čínštinou mluvenou do té míry, že se nepoučenému čínskému čtenáři stala prakticky nesrozumitelná.
století, kdy ji vytlačila paj-chua, psaná forma standardní mluvené čínštiny. Literární čínština byla převažující formou zápisu čínštiny od chanské doby až po 20.
Termín je často užíván pro literární čínštinu (čínsky v českém přepisu wen-jen-wen, pchin-jinem wényánwén, znaky 文言文, „psaný text“ zkráceně 文言, wen-jen), tradiční formu zápisu čínštiny založenou na nápodobě její klasické formy. Klasická čínština (čínsky v českém přepisu ku-wen, pchin-jinem gǔwén, znaky 古文, doslova „starý text“) je jazyk klasické čínské literatury období válčících států a dynastie Chan (tj.